BF si po dobu své existence získal přízeň pro svoji nezaměnitelnou atmosféru a kvalitní dramaturgii. Od začátku festivalu jsou do malého jihočeského města zváni ti nejlepší z oboru a nabízí se jak vystavujícím, tak i veřejnosti dvoudenní zajímavý program. Na návštěvníky BF čeká okolo 10 výstav od více než 40 autorů, a to v galerijních i netradičních prostorách. Dvoudenní pouť po výstavách doplňují přednášky a další doprovodný program. Víkendem provází vtipný moderátor Jan Flaška (autor projektu Fotojatka) a živá hudba. Sobotní večer je tradičně věnován Ozvěnám Fotojatek (promítání fotografických cyklů významných fotografů s hudebním doprovodem, www.fotojatka.com). Výstupem každého ročníku je i katalog, který na památku dostávají všichni vystavující.

Oslavte s námi 20 let Blatenského fotofestivalu! Těšit se můžete na výstavy od více než 40 autorů po celém městě a pestrý doprovodný program. Jubilejní ročník bude výjimečně bez zastřešujícího tématu. Celý víkend moderuje Honza Flaška a hudebně jej doprovodí houslistka Gabriela Vermelho. Vstupné je na celý festival dobrovolné. Více na www.fotofestival.cz Program v kinosále Sokolovny 20.9. 16.30 h Přednáška Jiřího Ptáčka: Špatné dobré zprávy 17.30 h Ozvěny Fotojatek – Fotojatka jsou malý potulný festival, který promítá skvělé fotky na plátna v kinech, klubech i kavárnách. Uvidíte fotosérie od špiček světové i domácí tvůrčí a dokumentární fotografie, a navíc s hudební podmalbou. Budete se smát i budete dojatí. Zážitek zintenzivní moderování Honzy Flašky balancující mezi odbornou přednáškou a stand up komedií. Výběr fotosérií bude na téma 20 let Blatenského fotofestivalu. 21.9. 15 h Přednášky čtyř umělkyň a hlavních vystavujících: Iwony Germanek, Jany Hunterové, Kateřiny Sýsové a Wlasty Laury. 18.30 h Akustika a elektronika – autorský koncert Gabriely Vermelho Kulturní kavárna Železářství U Šulců Zpěvačka, houslistka, violistka a herečka Gabriela Vermelho působí v oblasti klasické hudby, muzikálu, jazzu a rockové alternativy. Věnuje se pedagogické práci a výuce houslí, zpěvu a hlasové terapii. Hrála na mnoha významných hudebních festivalech doma i v zahraničí. V Blatné zahraje na kvinton.

Vodní mlýn Hoslovice Řemeslná akce ve vodním mlýně s pečením a ochutnávkou chleba, řemeslným jarmarkem, komentovanými prohlídkami, pouštěním mlýnského kola a dílničkami pro děti. Vystoupí Šumaři od Strakonic. Vstupné: 80/40 Kč

Začátkem srpna Prácheňské muzeum otevřelo výstavu věnovanou sedlické krajce. Skutečně bohatá přehlídka představuje, co všechno dokázaly v minulosti i dnes šikovné ruce vytvořit. A pokud si chcete udělat představu, jak náročná tato práce je, zavítejte do muzea v sobotu 20. září. V čase od 10 do 16 hodin zde Martina Srbová, předsedkyně společnosti Sedlická krajka a autorka výstavy, předvede ukázky výroby a nabídne i možnost řemeslo si vyzkoušet. Nelze však očekávat, že se z vás za jedno odpoledne stane krajkářka – každopádně se lze případně dohodnout na možnosti kurzu, sedlické mistryně svůj um rády předávají dál.

Víte, jak se nejlépe dozvíte něco o mravenčím světě? Tak, že se na hodinu a půl stanete jedním z nich. Staňte se mravencem a zkoumejte desítky metrů tunelů, chodeb, skrýší a mostů. Hledejte královnu, šplhejte na strom, hledejte potravu a mnoho dalšího. A hlavně budete překvapení, co všechno jste se dozvěděli. Mraveniště je prostor, který rozvíjí svobodnou dětskou hru, přirozenou představivost a stává se trenažérem mravů. Přijďte se učit a rozvíjet hrou.  Návštěva výstavy trvá 90 minut a je pro omezený počet návštěvníků. 

Galerie Dragoun otevírá 4. dubna novou stálou expozici věnovanou dílu akademického malíře Františka Romana Dragouna.  Tato expozice, pečlivě kurátorsky zpracovaná a rozdělená do tří výrazných období – raná tvorba, 50. léta 20. století a tvorba od 70. do 90. let 20. století – nás zve na cestu životem a odkazem mistra, jehož plátna promlouvají jazykem barev a emocí s nevídanou silou. František Roman Dragoun si vydobyl své místo hlubokým zkoumáním a zobrazením lidí a přírody. Výstavu otevírají jeho raná díla, která jsou svědectvím o rodících se počátcích zázračného talentu. Tato díla ukazují Dragounovo neúnavné hledání uměleckého hlasu na pozadí událostí jeho doby. S přechodem do 50. let 20. století je již patrná Dragounova umělecká zralost. V tomto období vyniká jeho mistrovství v portrétování, kde každý tah štětcem odhaluje duši jeho objektů a zachycuje jejich podstatu a intimitu, která přesahuje plátno. Závěrečná část výstavy, zahrnující díla ze 70. až 90. let 20. století, představuje Dragouna v období pokleslé socialistické morálky, lustrací, převratů a odmítání náboženských témat.  Jeho krajiny a portréty odrážejí jeho sílu zachovat si vlastní cestu.  Použití barev není pouhou vizuální volbou, ale emocionálním jazykem, kterým Dragoun sděluje hluboký klid, nadhled a utvrzení se ve své životně-výtvarné cestě. Dragounova malířská technika prozrazuje jeho mimořádnou schopnost zachytit nálady objektů a okolí. Záměrné tahy a vrstvené textury vybízejí diváka, aby se ponořil hlouběji do příběhu vetkaného do každého obrazu, ať už jde o klidné rozjímání v krajině nebo složitou emocionální tapiserii portrétu. Tato výstava není jen kronikou Dragounova uměleckého vývoje, je poctou jeho trvalému odkazu. Prostřednictvím jeho děl jsme svědky proměny mladého umělce v úctyhodného mistra, jehož plátna byla součástí jeho životní cesty. František Roman Dragoun nám svou oddaností řemeslu a neústupným zkoumáním lidského a přírodního oboru daroval odkaz, který nepřestává inspirovat a dojímat. Když stojíme před jeho díly, připomínáme si krásu a složitost existence viděné očima člověka, jehož život byl svědectvím o proměňující se síle umění.

Vítejte v Prácheňském muzeu! Srdečně zveme k návštěvě stálých expozic, krátkodobých výstav, přednášek, knihovny (internet) a dalších kulturních a přírodovědných akcí. Návštěvníka čekají témata Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku. Dějiny regionu, Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka, Zlato v Pootaví, Ryby a rybářství (což je ojedinělá expozice živých tvorů v muzeu, na jaře 2023 dočasně uzavřena). V roce 2010 přibyly k tomuto výčtu další dvě zajímavé expozice: Písecký venkov v 19. století a Obrazová galerie českých panovníků. Kromě toho disponuje muzeum prostorami pro krátkodobé výstavy. Jsou jimi především rozlehlá Galerie ve druhém patře křídla nad řekou a Malé výstavní síně v přízemí, pro drobnější výstavy je pak využívána chodba podél muzejní knihovny. * Muzeum je z větší části přístupné vozíčkářům * Pro matky s malými dětmi je k dispozici přebalovací pult * V muzejním obchodě možnost občerstvení /káva, čaj…/ Písecké muzeum vzniklo v roce 1884 v období celkového vzestupu české národní společnosti. Zprvu bylo umístěno v různých prostorách ve městě a po roce 1902, kdy objekt bývalého královského hradu opustilo vojsko, přestěhovalo své sbírky sem. V té době byl jeho ředitelem prof. August Sedláček, věhlasný historik, autor monumentálního patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze Království českého. Ten nejen řídil muzeum, ale též v jeho rámci uspořádal městský archiv, z něhož vytěžil fakta pro své Dějiny královského krajského města nad Otavou.     

Celosezónní výstava ve výstavních sálech hradu.

Památník básníka Adolfa Heyduka se nachází v domě, který si Emilie a Adolf Heydukovi nechali postavit v roce 1900 podle návrhu architekta Jana Kouly v centru Písku, v Tyršově ulici č. 438, který je chráněn jako kulturní památka České republiky. Dnes slouží jako pobočka Prácheňského muzea v Písku a jsou zde dochovány básníkova pracovna, jídelna a salon, a to včetně nábytku, knihovny, obrazů i drobných užitkových předmětů. Památník doplňuje malá nově zřízená expozice o životě a díle slavného básníka. V roce 1860 přišel na nově zřízenou reálku v Písku jako profesor kreslení a krasopisu Adolf Heyduk. Byl rodákem z Předhradí u Skutče (1835) a již v době příchodu na jih Čech byl známým básníkem. Po boku J. Nerudy, V. Hálka, J. V. Friše, B. Němcové a dalších se podílel v roce 1858 na vydání almanachu Máj a je proto řazen do literární skupiny Májovců. V Písku se mu velmi zalíbilo, oženil se zde s Emilií Reinerovou a navždy se zde usadil. Jeho rodinné štěstí narušila smrt obou dcerušek – Jarmilky a později i čtyřleté Lidušky. Útěchu hledal v literární práci, výsledkem byly tisíce básní uveřejěnovaných ve všech tehdejších časopisech a na šest desítek samostatných básnických sbírek. Heyduk zemřel v Písku v roce 1923 a pochován byl na vyšehradský hřbitov. V roce 1900 si básník nechal vystavět podle návrhu architekta Jana Kouly dům ozdobený sgrafity se symboly básnictví – pegasem a labutí. Po smrti paní Heydukové zde byl zřízen památník, který spravuje Prácheňské muzeum v Písku. Jsou zde dochovány básníkova pracovna, jídelna a salon, a to včetně nábytku, knihovny, obrazů i drobných užitkových předmětů. Památník doplňuje malá nově zřízená expozice o životě a díle básníka.   Před plánovanou rekonstrukcí se v prosinci 2025 do interiér bytu básníka Adolfa Heyduka oblékne do vánočního. V jídelně najdete prostřený sváteční stůl, rozbalené dárky, samozřejmě také ozdobený stromeček a další vánoční nezbytnosti. O všech prosincových nedělích (7., 14., 21., 28. 12.) navíc o prožívání vánočních svátků ve městě i na venkově v době před sto lety pohovoří bývalý ředitel muzea Jiří Prášek na komentovaných prohlídkách. Začátky budou vždy ve 14 a 16 hodin, na prohlídky se není třeba objednávat. Ve všední dny a o sobotách bude rovněž možné nasát vánoční atmosféru s průvodkyní. U Heyduků v Tyršově ulici bude v prosinci otevřeno od úterý do neděle, od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, o svátcích pak bude možné přijít i 25. 12., 26. 12., a 29.12., naopak zavřeno bude 24.12., 31.12. a 1.1. Stejně jako hlavní budova muzea, také Heydukův památník bude přístupný až do neděle 4. ledna včetně. V prosinci 2025 otevřeno: Otevřeno až do neděle 4. 1. 2026 24. 12., 31. 12. a 1. 1.  – zavřeno25. – 26. 12. – otevřeno, pondělí 29. 12. – otevřeno Od 5. 1. 2025 do 31. 1. 2026 jsou výstavní prostory a expozice muzea veřejnosti uzavřeny.    

Na prvního máje otevřel po zimní pauze Památník města Protivína. K vidění je zde interaktivní stálá expozice o Protivínsku a v posledních letech se zde zpravidla objevují také výstavy s přírodovědným zaměřením. Stejně tomu je i v letošní sezóně. Expozice se návštěvníků ptá, kdy jste naposledy v přírodě viděli například křepelku, sysla či chrpu. A na otázku přináší samozřejmě i odpověď a poukazuje tak na rychle probíhající zánik přírody naší krajiny. „Původní živočichové, rostliny a jejich biotopy mizí z rozmanitých příčin, někdy i velmi specifických. A děje se tak dnes nebývalou rychlostí. Pokud chceme alespoň trochu pochopit, co se s naší přírodou děje, nezbývá, než usilovně a pečlivě zkoumat jednotlivé druhy, jejich biotopy, historii jejich výskytu, změny v krajině a mnoho dalších okolností, které s tím souvisejí,“ vysvětluje Jiří Šebestian, kurátor výstavy a zoolog Prácheňského muzea v Písku. Naopak se ale objevují konkurenčně zdatné druhy, jiná původní zvířata či rostliny se k radosti ochránců zase do přírody vrací a velkým problémem je navíc příchod druhů nepůvodních. Na výstavě, která vznikla ve Východočeském muzeu v Pardubicích, jsou blíže představena dílčí témata jako například Spoutané řeky a potoky o napřímení toků, Zelená poušť o naší nevhodné péči o louky, Nezvaní hosté o invazivních druzích rostlin i živočichů, Nová divočina o samovolném vývoji některých míst a mnoho jiných. Poutavé informace z oblasti ochrany přírody doplní muzejní exponáty ze sbírek píseckého muzea. Výstava bude v sále protivínského památníku k vidění až do 31. října, tedy do konce zdejší sezóny. Otevřeno je denně kromě pondělí od 9 do 12 hodin, znovu pak od 13 do 16 hodin.

Interaktivní výstava Malý princ Elišky Podzimkové otevírá kouzelný svět plný fantazie. Magický les ozářený velkým měsícem, mech, lávové kameny… Vše ožívá před očima užaslých návštěvníků. Interaktivní výstavě s rozšířenou realitou Malý princ dominují obrázky z nového vydání legendární klasiky Antoina de Saint-Exupéryho.  Eliška Podzimková je připravovala na Islandu a jak je pro její tvorbu typické, jde o kombinované fotografie s ilustracemi. A stejně jako v Eliščině knize, tak i obrazy na výstavě pro každého diváka magicky ožijí. Návštěvníci si mohou do svých tabletů nebo telefonů zdarma nainstalovat aplikaci Artivive, díky níž se v na první pohled statických obrazech začne odehrávat příběh. Kouzlo! „Cílem výstavy je vytvořit kouzelný svět Malého prince, který působí nejen na oči, ale i další lidské smysly. Nabízí návštěvníkům možnost opustit každodenní realitu a alespoň na chvíli se vrátit do dětství,“říká Eliška Podzimková. Unikátním spojením dokonale zvládnutého kreslířského řemesla, fotografie, moderních technologií a nespoutané představivosti Eliška vytvořila tajemný intimní prostor, který umožní návštěvníkům ponořit se do hlubin vlastní fantazie a odnést si nebývale intenzivní zážitek. Součástí výstavy jsou interaktivní instalace. Odvážlivci mohou třeba vnořit ruce do obrovského mechového vejce, najít a ohmatat ukryté zvířátko a následně jej zkusit nakreslit. Nebo se ve starém stanu zaposlouchat do audioknihy Malý princ a k tomu vytvořit stínohru s loutkami pro diváky vně stanu. Ve Sladovně také vznikne nová tvůrčí část, kde bude možné stvořit svou vlastní planetu.   Eliška Podzimková je mladá česká animátorka, ilustrátorka, fotografka a všestranná umělkyně. V roce 2014 absolvovala Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Nejen díky svému profilu na Instagramu @AnimateNY (nyní @eliskap) získala uznání doma i ve světě. Její putovní výstavu Malý princ vidělo již více jak 100 tisíc diváků. Má na kontě např. spot pro Jamieho Olivera, obsazení titulní stránky newyorského deníku Metro, dokreslené fotky pro americký Vogue či články v celosvětových médiích. V Čechách ilustrovala knížku Arnoštova cesta Markéty Pilátové, s nakladatelstvím Albatros vydala unikátně ilustrovaného Malého prince nebo Malou vánoční povídku. Spoluvytvořila knižní vydání průvodce Honest Guide s Jankem Rubešem. Pro pražský magistrát připravila projekt PrahART, kde vnáší umění do dopravních prostředků, režírovala spot pro cenu Gratias Tibi pro Člověka v tísni a věnuje se i reklamní tvorbě. V současné době pracuje na seriálu Plešouni pro onkologicky nemocné děti a jejich blízké. Připravuje také novou autorskou výstavu, která spatří světlo světa již příští rok.

Interaktivní výstava HRAna SEBE od Hany Železné otevírá téma vlastní identity a je určena především dospívajícím. Výstava nabízí hravé, ale zároveň hlubší a objevné prvky, které mladé návštěvníky vedou k přemýšlení o sobě, svém místě mezi druhými i o vztazích. Díky scénograficky pohlcujícímu prostředí a vedení zkušených lektorů vytváříme bezpečný prostor pro reflexi a sdílení. Program je jedinečnou příležitostí, jak se citlivě a kreativně dotknout důležitého tématu dospívání a hledání vlastní identity. Výstava navazuje na úspěšný loňský program TMÁNÍ.   Jakou barvu mají mé pocity? Jak pojmenuji své strachy? V jaké části těla cítím radost? Kdo jsem? Výstava HRAna SEBE je o nás samých, o dětech a jejich dospělých, o naší touze objevovat vlastní HRY, odvaze balancovat na HRAnách nejistých situací a schopnostech nalézat pevný střed SEBE. Výstava se nabízí návštěvníkům jako nástroj k poznávání SEBE sama.  Děti, které do ní vstupují, se stávají jejími hlavními tvůrci a iniciátory různých situací. V expozici mají prostor ke zkoumání a tvůrčí akci a svou HRAvostí a osobitým projevem mohou výstavu sami dotvářet a proměňovat. Tak vzniká dynamický zážitek výstavy vytvořený HROU. Během ní putují děti a jejich dospělí ve spletích cest osobních otázek, poznávají se v reflektivních instalacích, setrvávají v tichých místech pro zklidnění a zažívají společné interakce a kreativní procesy, v nichž si uvědomují HRAnice SEBE samých, kultivují svou pozornost k sobě i druhým a objevují svou jedinečnost.  Cesta výstavou k SOBĚ může mít různé podoby. Její trvání, téma i obtížnost si volí každý podle svého nastavení a temperamentu. Cesta může být tichá jako velmi pomalé šeptání vlastního jména pozpátku, kostrbatá jako když z vyřčené věty vypadnou všechny samohlásky, osvěžující jako odpočinek ve větvích stromů, nebezpečná jako vstup do temné jeskyně, laskavá jako úsměv v pohledu.   Hana Železná režisérka, dramaturgyně, audiovizuální umělkyně. Autorka dokumentárních filmů, rozhlasových dokumentů, experimentálních filmů, akustických kompozic a mezioborových projektů. Její práce má převážně transdisciplinární a experimentální charakter. Soustředí se na témata spojená s osobními odkazy, autenticitou, časem, dekonstrukcí a tvůrčí analýzou audiovizuálních forem.

Největší z nových letních výstav Prácheňského muzea bude ta se jménem Kouzlo objevování, která má hned dva podtituly – Od hieroglyfů k Tutanchamonovi a V zahradě Sennedžemově. Jedná se totiž o spojení dvou úspěšných výstav, jedné z díla Českého egyptologického ústavu, druhé z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Expozice v muzejní Galerii návštěvníkům zprostředkuje dva jedinečné příběhy od Nilu. První z nich prakticky založil egyptologii jako vědecký obor a nejde o nic menšího než o rozluštění hieroglyfického písma. Dne 27. září 1822 představil Jean François Champollion teorii o čtení hieroglyfů. Od té doby už archeologové více rozumí památkám, které odkrývají, i funkcím předmětů, které objevují.  Přibližně o 100 let později došlo na jihu Egypta k dalšímu objevu, který se nesmazatelně zapsal do dějin egyptologie. Britský archeolog Howard Carter byl přesvědčen, že Údolí králů, dávné pohřebiště panovníků doby Nové říše, ukrývá hrobku panovníka jménem Tutanchamon. Jeho mnohaleté úsilí bylo odměněno 4. listopadu 1922, kdy se před očima Carterových dělníků objevil první schod vedoucí do dlouho hledané hrobky. Ta byla naplněna honosnou pohřební výbavou ukazující nesmírné bohatství mladého faraona a dokládající i výjimečnou řemeslnou zručnost starověkých umělců.  Druhá část výstavy připomene i úspěchy české egyptologie a zejména pak osobnost vědce Jaroslava Černého. Budou zde k vidění více než tři desítky originálních předmětů i kopií ze sbírek Náprstkova muzea. Půjde například o ostraka, tedy úlomky starověké keramiky, vešebty, tedy drobné sošky se zádušními texty, či sochu hodnostáře Veseretkaua, která podle některých odborníků patří k nejhezčím předmětům v českých egyptologických sbírkách vůbec. Návštěvníci se dále mohou těšit na svítící kopii Rosettské desky, seznámí se s vývojem egyptského písma i s postupem, kterým ho Champollion rozluštil, vstoupí do makety Tutanchamonovy pohřební komory či proniknou do tajů mumifikace. Zkrátka na vlastní kůži zažijí ono “kouzlo objevování“. KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA výstavou s Mgr. et Mgr. Veronikou Dulíkovou, Ph.D. a Mgr. Alexandrou Pastorekovou z Českého egyptologického ústavu v úterý 5. srpna od 16 hodin.  

Jihočeská krajina II z ateliérů dvaceti autorů Projekt ve spolupráci s Galerií Procházka České Budějovice. Autoři: Bednářová Ivana, Divišová Olga, Gantnerová Ivana, Gregorová Šípová Pavla, Harazin Zdeněk, Hraba Zbyněk, Chalupová Vlastina Ema, Chlavistelli Cecilla, Jeníčková Eva, Kadlecová Jaroslava, Klíma Pavel, Kolegar Tomáš, Kyncl Daniel, Nowak Bohumír, Pavlík Vít Vavřinec, Pokorný Milan, Popenko Adam, Slabý Vlastimil, Svátek Francesca, Šafránková Daniela, Talich Pavel. Úvodní slovo PhDr. Jaromír Procházka. V hudebním programu ve spolupráci s Institutem Váši Příhody vystoupí Ondřej Lewit (housle) z USA, Albert Fischer (housle) a Yoshio Owaki (klavír) z Brucknerovy univerzity v Linci.

Výstava Paličkovaná krajka – tradiční řemeslo na Sedlicku chce vyzdvihnout jeden z pokladů místního regionu. Městečko Sedlice na Strakonicku je s krajkářstvím neodmyslitelně spjato, řemeslo má zde více než 450 let dlouhou historii a pro zdejší výrobky jezdili již v 18. století kupci třeba až z Bavorska. Zásluhou Marie Ludmily Černínové z Chudenic (1738 - 1790), později provdané Lobkowizcové, se výrobě krajek v Sedlici mohly věnovat celé rodiny, kterým paličkování sloužilo jako hlavní zdroj obživy. Paličkování zde bylo natolik ceněné, že sloužilo i jako náhrada robotních povinností. O mistrovském umění místních krajkářek svědčí skutečnost, že jejich zboží zdobilo v minulosti prezidentskou lóži v budově Národního divadla v Praze a údajně také ložní prádlo rakouské císařovny Sissi. K vyhlášeným výrobkům patřily bezpochyby zlaté čepce, které se paličkovaly převážně ze zlatých nití a byly zdobené českými granáty. V roce 1899 založila mecenáška Vlasta Stránecká v Sedlici první soukromou krajkářskou školu, kterou hned od prvních let navštěvovaly stovky žákyň. Právě více než stoletou historii školy připomene jedna z částí výstavy. Dále budou k vidění unikátní a dosud nezveřejněné historické krajky z přelomu 19. a 20. století a ukázky krajek, které mapují vývoj řemesla na Sedlicku až do současnosti. Písecké muzeum má co napravovat, vždyť dosud nikdy sedlické krajkářství neprezentovalo na samostatné výstavě. Tradici dodnes udržuje nezisková organizace Sedlická krajka, o.p.s., která provozuje v centru městečka od roku 2003 vzorkovou prodejnu, kde si může každý zakoupit jak tradiční paličkované výrobky, tak veškeré pomůcky určené na výrobu krajek. V roce 2017 získala Sedlická krajka ocenění hejtmana Jihočeského kraje udělené za zachování a rozvoj lidových tradic. V každém sudém roce v srpnu pak můžete zavítat do města v okrese Strakonice na krajkářské slavnosti. Aktivních krajkářek v Sedlici a okolí je v současnosti přes dvacet a mnohé z nich tradici předávají v kroužcích paličkování. Vernisáž připadá na čtvrtek 7. srpna od 17 hodin, výstava pak bude v Malých výstavních síních k vidění do 28. září. Právě na září pak předsedkyně organizace Martina Srbová slibuje pro písecké zájemce jednodenní workshop věnovaný tomuto krásnému řemeslu.

Výstava ve výstavních sálech hradu.

Autorská přehlídka snímků píseckého amatérského fotografa Pavla Holby (*1961) dostala název Portréty ticha a času. V jeho tvorbě převládají témata subjektivního dokumentu, reportáže a nalezených zátiší, včetně krajinného detailu. Nová výstava zahrnuje pět tematických okruhů – maškary, vernisáže, ulice, velký klid a portrét. Pavel Holba vystudoval Institut výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů Praha pod vedením prof. Vladimíra Birguse. Je členem TeriFoto Sokol Písek. Dříve byl také členem Fotoklubu Písek (1986–2004), Spolku fotografů 2náct (2012–2014) a Prácheňské umělecké besedy (2011–2016). Má za sebou několik samostatných i skupinových výstav. Vernisáž za hudebního doprovodu skupiny Kérmideretvár připadá na středu 3. 9. od 17 hodin, 30. 9. autor provede veřejnost svou tvorbou na komentované prohlídce.

Bez jídla by nebylo kultury. Bez kuchařek by se neobešla kultura knižní. Kuchařky v originálních výtvarných provedeních. Na výstavě bude k vidění 31 ručních vazeb z cyklu Jídlo jako krásné umění. Jedná se o kuchařku, jejímž autorem je Bohumil Ill, který recepty v ní shromáždil, našel a vymyslel, a ilustrátorem Alois Mikulka. Jejich společné dílo svěřili více než několika desítkám českých a slovenských knihařů a ti - každý po svém – knihu svázali a ozdobili. Jedná se tak o knihy, jež mohou zaujmout milovníky krásných knih, kuchaře nebo ty, kteří se cítí být obojím. Kuchařky v nevšedních souvislostech. Co s podobou a smyslem kuchařek udělá masové rozšíření konzerv, povolávání žen do továren či slavný herec na obálce? Výstava představí fenomén kuchařských knih ve společenském, politickém nebo kupříkladu technologickém kontextu. Kuchařky totiž nikdy nebyly – a ani dnes nejsou – pouhým souborem receptů. Kuchařky tak, jak jste je dosud ještě nepoznali. Přijďte a na vlastní kůži zakuste, kam až vás tyto knihy, které má doma téměř každý, mohou zavést. Výstava v Maltézském sále strakonického hradu: 4. – 28. ZÁŘÍ 2025 STŘEDA – NEDĚLE 10 - 17 HODIN