Výstava Dalibor Říhánek – Bilance LXXX bude zahájena ve čtvrtek 7. května v 17 hodin. Známý písecký malíř u příležitosti svého jubilea představí v muzejní Galerii tvorbu z posledních pěti let. Malíř stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a stále objevuje nové náměty. Rozhovor s ním pořídila kurátorka výstavy Martina Měřičková:

„Umění je akt víry, kterou vyznávám tím, že tvořím.“

Připravovaná výstava akademického malíře Dalibora Říhánka se uskuteční u příležitosti jeho životního jubilea. V Galerii Prácheňského muzea bude představena tvorba jak z posledních pěti let, tak malé ohlédnutí do období počínajícího léty studií na Akademii výtvarných umění v podobě souboru ženských aktů z různých období. Autor stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a objevují se i nové náměty.

Ve své práci reflektuje prožité životní události s vědomím jedinečnosti každého dne. Se schopností vidět a vnímat krásu a následně ji zaznamenat na plátno, papír či kovovou desku. Výsledný obraz je jako deníkový záznam, jako zrcadlový odraz autorova vnitřního světa. Dodnes je Dalibor Říhánek též aktivní i jako pedagog – vyučuje soukromě ve vlastním ateliéru a na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku.

Když se dnes podíváte na svá raná díla v kontrastu s těmi nejnovějšími, jaký příběh o vašem osobním a uměleckém zrání vám tento pohled vypráví?

Mohu konstatovat, že od prvopočátku to bylo hledání. Především šlo o zvládnutí dokonalého řemesla – barvu, hmotu, prostor – a později pochopitelně o výtvarný výraz. Byl jsem zastáncem názoru, že „kvantitou lze dosáhnout kvality“. Maloval a kreslil jsem opravdu mnoho, byla to dennodenní práce, řehole a někdy i zoufalství, pokud se nedařilo. Čas nás rychle unáší, lidský věk sotva stačí na to, abychom plně rozvinuli jedinou ze svých schopností.

Osmdesát let je úctyhodný věk. Existuje nějaké téma nebo tvůrčí výzva, ke které jste se odvážil až nyní a dříve jste k ní cítil příliš velký respekt?

Pouhé číslo. Přiznávám, že se cítím skvěle po fyzické stránce, a ta je velmi důležitá. Pochopitelně nejde vše jako ve dvaceti, ale absolutně si nestěžuji. Myslím, že je vše o hlavě, zda si připouštíte prkotiny. Nemyslím si, že jsem měl před jakýmkoliv úkolem respekt. Prostě to přišlo a snažil jsem se s daným tématem, zakázkou či materiálem co nejlépe popasovat. Dokázal jsem se poprat s monumentálním úkolem, jako je mozaika, ploché sklo, keramika či velký obraz, ale i drobná grafika.

Vaše výstava je oslavou života. Který z těchto obrazů nejlépe vystihuje váš současný pocit vnitřního klidu nebo životního naplnění?

Oslava života… ano, každá práce byla dělána s láskou a pokorou, nelze vybrat pouze jedno konkrétní dílo. Jsou pochopitelně obrazy, které dle mého splňují kritéria vyšší kvality, ale „vše je marnost“, jak říkával rabi. Mnohokrát jsem byl v rozpacích a překvapen nad reakcí diváků a jejich výběrem. Vždy jsem dával přednost figuře a aktu, což je asi nejtěžší disciplína výtvarného vyjádření. Nejde jen o anatomii, ale o vnitřní pocit, vztah, poetiku, atmosféru a erotický náboj. Lidské uznání je vrtkavé a řídí se pouze rozmarem.

Během své kariéry jste zažil mnoho uměleckých trendů i společenských změn. Co pro vás v tomto neustále se měnícím světě zůstalo v malířství onou neměnnou, pevnou kotvou?

Pochopitelně člověk zažil mnoho změn, ale ponechával jsem tyhle věci na okraji. Nepouštěl jsem si je blízko k tělu a záměrně jsem je neřešil. Výtvarné trendy jsem samozřejmě sledoval, vím o nich, ale nezasáhly moje ratio. Byl jsem klasicky vzdělán a vychován a v tomto prostředí jsem se cítil nejlépe. Měl jsem velké štěstí, že jsem zažil ještě plejádu velmi krásných a vzdělaných lidí, kteří usměrnili i moji cestu k výtvarné tvorbě a lidskosti. Jsou věci, které vám znalosti dějin umění, humanity, filozofie a lidské závazky nedovolí udělat. Nechtěl jsem být kometou, která zazáří, ale hvězdou – stálicí.

Kdybyste mohl poslat vzkaz svému mladšímu já, které právě poprvé bere do ruky štětec s profesionálními ambicemi, co byste mu na základě svých dnešních zkušeností poradil?

Nenech se ničím odradit a jdi jen za svým cílem. To vůbec neznamená jít přes mrtvoly a být mravní či politickou prostitutkou. Peníze nejsou všechno, podvody a podrazy vás stejně dostihnou. Se štětcem v ruce je třeba zmobilizovat všechen svůj um a inteligenci.

Nulla dies sine linea – ani den bez čárky, jak říkávali staří Římané. Toto dodržuji dodnes! Denně vznikne třeba jen malá skica, ale denně cvičím, trápím oko, mozek, ruku i paměť jako houslista či klavírista. Malovat a zase malovat, soustředit se cele na malbu a pastu se štětcem v ruce a „nechytat lelky“.

Nespěchej, nastane čas zúčtování – dříve či později. Měj čistý stůl, čisté svědomí a vědomí, že jsi neublížil, ale pomáhal. Stále studuji a učím sebe i druhé. Pokud to jde, předávám znalosti a snažím se volným, nenásilným způsobem nasměrovat žáky na vysoké škole k úspěšné kariéře.