Závěrečná přednáška jarního cyklu o vývoji umění starověkého Říma se koná ve čtvrtek 16. dubna v přednáškovém sále Prácheňského muzea. Navazuje na předchozí povídání. Řím se během 3. století n. l. ocitl na křižovatce svého dalšího vývoje. Doba blahobytu končila, rozvrat původních ideálů a politický chaos doprovázelo hledání nových hodnot i nového umění. Právě sochařství a malířství výborně odráží tehdejší změny. Vzniká zcela nový styl, ovlivněný módní novoplatonskou estetikou, předjímající počátky středověkého umění, a to ještě před rozšířením křesťanství, ale nezaniká ani předešlá realistická tradice. Jsou to pořád Římané, ale jiní, než v minulých staletích. Ještě zdaleka nebylo jisté, že se říše zhroutí. Stále byli vrcholem tehdejší doby, bezkonkurenčně nesrovnatelným se sousedy. Ale tragické omyly a chyby začaly pomalu drolit dosavadní pilíře jejich civilisace. Podobnost s čímkoliv později je pouze náhodná.