Stopy v Písku, to je název aktuálně chystané výstavy Prácheňského muzea v Písku. Ta představí současnou tvorbu výtvarníků sdružených v tradičních českých spolcích Umělecká beseda a Hollar. Setkání s uměním zahájí vernisáž, která se na nádvoří píseckého hradu uskuteční ve čtvrtek 2. září v 17 hodin.   

Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR patří k našim nejstarším a současně nejvýznamnějším uměleckým sdružením. Po celou dobu své existence se významně podílelo na utváření moderní české kultury. Bylo založeno již v roce 1917 s cílem podpořit rozvoj českého umění, konkrétně volné umělecké grafiky. Do svého názvu přijalo jméno slavného českého rytce Václava Hollara (1607–1677). Iniciátorem vzniku byl známý grafik T. F. Šimon, k němuž se připojila řada dalších významných českých umělců, jako byli M. Švabinský, V. Preissig, F. Kupka, V. Stretti, Z. Braunerová, F. Bílek, J. Konůpek a další. Sdružení vyvíjelo bohatou výstavní i publikační aktivitu od svého vzniku až do počátku 70. let, kdy byla jeho činnost normalizačním režimem zastavena. Svou činnost obnovilo v roce 1990. V současné době je mezi členy SČUG Hollar 21 činných členů (historici umění, umělečtí tiskaři aj.) a téměř 180 aktivních umělců – grafiků.

Umělecká beseda se výstavou Stopy v Písku vrací po 114 letech do města spjatého s životem jednoho z jejích prvních čestných členů – Mikoláše Alše.  V roce 1907 to byla již 68. výstava členů výtvarného odboru Umělecké besedy, založené již roku 1863. Prvním vrcholem činnosti besedy byla 60. – 80. léta 19. století, v nichž českému umění dominovala tzv. „generace Národního divadla“ a kdy skutečně jen velmi málo tehdejších významných tvůrců stálo mimo její řady. Dalším proslulým obdobím byla pro besedu meziválečná léta. Od roku 1926 uspořádala ve svém sídle na Kampě celou řadu výstav, rozvíjela bohatou koncertní činnost, všechny tři odbory spolku (výtvarný, literární a hudební) vydávaly své specializované revue. Výtvarný odbor se mohl pyšnit jmény F. Bílka, J. Zrzavého, J. Čapka, J. Šímy, F. Tichého aj. Od února 1948 započalo období postupně stále drastičtějšího přiškrcování besední činnosti, zejména té veřejné, které – po krátkém vzmachu kolem roku 1968 – nakonec vyústilo v rozpuštění spolku na počátku normalizace. Ale besední myšlenka nezemřela nikdy, a tak už krátce po listopadu 1989 byla její činnost znovu obnovena.

Dnes již nevíme, kteří členové se roku 1907 výstavy zúčastnili a jaká díla do Písku přivezli. Známe však jména třech desítek autorů, kteří k nám svá díla přivezou tentokrát. Výstavu kurátorsky připravila malířka a grafička Jana Budíková. Využila toho, že více členů Umělecké besedy jsou též členy Hollaru: vedle kurátorky Jany Budíkové (*1949) to jsou Miloš Michálek (*1949), Pavla Aubrechtová (*1946), Aleš Lamr (*1949), Miloslav Polcar (*1947), Vladimír Gebauer (*1946), František Hodonský (*1945) a přizvala ještě čtyři další názorově blízké grafické umělce z Hollaru Miroslava Pošvice (*1959), Annu Khunovou (*1946), Markétu Královou (*1952) a Jiřího Kornatovského (*1952).  Do projektu ještě zapojila další členy Umělecké besedy skláře Oldřicha Plívu (*1946), sochařku originálním způsobem pracující s technikou štukolustra Renátu Kocmanovou (*1979), keramičku Šárku Radovou (*1949), sochařku a keramičku Helenu Samohelovou  (*1941), sochaře Petra Stanického (*1975), sochařku a grafičku Kristinu Vašíčkovou (*1980), malíře, sochaře a performera Svatopluka Klimeše (*1944), sochaře Jiřího Kačera (*1952), Veroniku Durovou (*1984), Josefínu Duškovou (*1981) a malíře Alfreda Symůnka (*1977), Jiřího Vovse (*1945), Pavla Mühlbauera (*1949), Vladimíra Vélu (*1980), Tomáše Pilaře (*1979) a malířku Zdenku Huškovou (*1977).

Odrazem trvalé spolupráce a otevřenosti při aktivitách Umělecké besedy je i přizvání názorově blízkých umělců, působících mimo zavedená umělecká sdružení, malíře, sochaře a grafika Rostislava Nováka (*1942) a malířky Kristýny Šormové (*1985).

Výstava otevře své brány 3. září a v Galerii muzea potrvá až do 17. října tohoto roku.