Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií, např. Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918–1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov 1998–1999), Akt v české fotografii (Praha, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Opava, Bratislava, Atény, Varšava), Česká fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948–1989 (Praha, 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa, 2016–2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc, 2017–2018), 30+. 30 let Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě (Opava, Zabrze, Opole, Katovice) a Common Opava (Lodž, 2022).
 
Zaostřeno na barvu
Vladimír Birgus byl už na začátku 80. let jedním z prvních českých fotografů, kteří se snažili promyšleně využívat emotivních a psychologických účinků barev v subjektivně pojatých dokumentárních snímcích, jež vznikaly paralelně s jeho černobílou tvorbou. Zpočátku akcentoval silné kontrasty několika sytých barev. Velké plochy dominantní barvy přispívaly k tomu, že snímky získávaly nereálné prvky, které připomínají spíše abstraktní malířství než nemanipulovaný obraz skutečnosti. Ale v novějších Birgusových fotografiích je už často barevnost tlumenější, někdy bývají téměř monochromatické.  Stále více je zřetelný výrazný postupný posun od sociálně orientovaných témat k výrazně subjektivnímu pojetí dokumentu. Rafinovanost zobrazení je výsledkem autorova osobitého pohledu na nemanipulovanou skutečnost. Vladimír Birgus nearanžuje a spoléhá na objevování přízračných okamžiků zdánlivě obyčejných scén, v nichž se spojuje reálno se surreálnem. V mnohých konfrontacích lidí s prostředím či v reakci na různé koexistující příběhy autor cizeluje mikropříběhy lidského bytí. Sevřený děj se tím otevírá do významově širších obrazových plánů a světelná atmosféra umocňuje celkovou kompozici. Sledujeme-li subjektivní obrazy Vladimíra Birguse, čteme zároveň příběh o současné globalizované společnosti, o samotě uprostřed davů i o vlastních autorových pocitech. Důležité je, že Birgusovy fotografie vždy ponechávají velký prostor pro vlastní interpretaci divákům.