Kino Portyč je kulturní zařízení Centra kultury města Písek, které je k dispozici obyvatelům a návštěvníkům města každý den. V budově kina se nachází zrenovovaný prostor s možností zakoupení občerstvení s neustále se měnícím nabízeným sortimentem, který reaguje na přání návštěvníků kina a na sezónní trendy. Nabídka je srovnatelná s nabídkou sítí multikin, ale za příznivější ceny. Od roku 2019 je v Kině Portyč i druhý sál pro 40 diváků, každý všední den nabízíme tři filmové tituly, o víkendu si diváci mohou vybrat ze šesti titulů. Část haly kina je určena ke galerijním účelům. Výstavy se zde pořádají během celého roku. Kino Portyč je také pronajímáno jiným subjektům ke konání kulturně vzdělávacích akcí.   Základní hrací profil: Pondělí – Pátek – 17:30, 19:30, 20:00 Sobota, neděle, svátky – 15:00, 15:30, 17:30, 18:00, 20:00, 20:30      Každý čtvrtek – 10:00 představení pro seniory za zvýhodněné vstupné.

Zážitková výstava o strachu a o tom, proč se ho nebát. Strach je náš pradávný společník! Rodíme se s ním a potkáváme ho celý život. Je jednou ze čtyř základních lidských emocí, stejně tak jako radost, smutek a vztek. Není to zloduch. Je to hlas, který nás varuje, když stojíme na prahu neznámého. Pojďme se o svoje obavy zajímat! Naučit se s nimi zacházet a sdílet je se svými blízkými.  Strach totiž není žádná ostuda. Přijďte se zasmát svým obavám, proměnit cizí ve vlastní a zjistit, že i strach může být dveřmi do vlastní svobody. A odvaha? Ta je pevným krokem vpřed. I když se nám třesou kolena. A proto je schopností každého z nás. Neboj! Neboj! je výstava o strachu pro malé i velké. Otevírá tento pozoruhodný fenomén v rodině, v domácnosti, ve škole, ve městě nebo třeba v přírodě. Výstava otevírá prostor, kde se děti i dospělí učí slyšet ozvěnu vlastních obav. Interaktivní instalace, zvuková koláž a architektonické hry tu proměňují strach v mapu zážitků a kýbl zábavy. Návštěvníci objeví, že neznámé není hrozba, ale příležitost. Že otázky jsou mosty, které nás vedou dál. Každý proradný stín se zde stává příběhem, každé zaváhání začátkem cesty. Vhodné pro děti 5–10 let Výstava se inspiruje stejnojmennou úspěšnou knihou, jejímiž autory jsou Milada Rezková a Lukáš Urbánek. Poprvé se uskutečnila v Galerii Atrium v Praze.

komentovaná prohlídka – St 8. duben – 16.00 hodin obrazy – šperky – rituály Výstava je prodejní.

V kostele CČSH v Mirovicích bude v neděli 5. dubna zahájena výstava fotografií s tématikou nejen větších významných objektů, jako jsou třeba poutní místa, ale i drobných sakrálních památek. Těmi jsou křížové cesty, kapličky i solitérní kříže jako typická součást české krajiny. Dálnější lokality zastoupí například klášter sv. Kateřiny na Sinaji, ne tak vzdálené kraje nabídnou třeba papežský palác v Avignonu. Veškeré fotografie jsou z cest manželů Petra a Jany Hejnových. Výstava bude zahájena 5. dubna 2026 v 10:30 hod., součástí vernisáže bude projekce několika hudebních klipů autora snímků se související tématikou. Fotografie budou vystaveny do konce května, během Noci kostelů autor o navštívených místech opět pohovoří.

Na konci dubna Prácheňské muzeum otevře dokumentační výstavu Expozice 33. Většina Písečáků stálou výstavu Dějiny regionu a přírody v našem muzeu viděla mockrát, však už je nainstalovaná třiatřicet let. Když byla otevřena, získala si okamžitě oblibu návštěvníků, působila moderně, svěže, podle pamětníků dokonce i vesele. Však také v roce 1996 získala významnou evropskou cenu. Chystaná výstava Expozice 33 připomene jak rekonstrukci muzea z přelomu 80. a 90. let, tak tehdejší úspěšné výstavní projekty. „Pozornost bude věnována i tomu, jak byla expozice přijímána odbornou i širokou veřejností a jak tehdy probíhal její přípravný proces: od prvotních konceptů a hledání nového výstavního jazyka až po finální instalaci, která dodnes patří k významným počinům českého muzejnictví,“ popisuje historik Zdeněk Duda, který výstavu Expozice 33 připravuje. Ta se otevře bez vernisáže 24. 4. a k vidění bude do 21. 6.

Výtvarnice Michaela Vlachová, Naďa Stoklasová, Ladislava Raníková & fotograf Vladimír Teringl. Vernisáž – St 29. duben – 17.00 hodin. V hudebním programu vystoupí Štěpánka Suchanová (akordeon).

Výstava Dalibor Říhánek – Bilance LXXX bude zahájena ve čtvrtek 7. května v 17 hodin. Známý písecký malíř u příležitosti svého jubilea představí v muzejní Galerii tvorbu z posledních pěti let. Malíř stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a stále objevuje nové náměty.  Rozhovor s ním pořídila kurátorka výstavy Martina Měřičková: „Umění je akt víry, kterou vyznávám tím, že tvořím.“ Připravovaná výstava akademického malíře Dalibora Říhánka se uskuteční u příležitosti jeho životního jubilea. V Galerii Prácheňského muzea bude představena tvorba jak z posledních pěti let, tak malé ohlédnutí do období počínajícího léty studií na Akademii výtvarných umění v podobě souboru ženských aktů z různých období. Autor stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a objevují se i nové náměty. Ve své práci reflektuje prožité životní události s vědomím jedinečnosti každého dne. Se schopností vidět a vnímat krásu a následně ji zaznamenat na plátno, papír či kovovou desku. Výsledný obraz je jako deníkový záznam, jako zrcadlový odraz autorova vnitřního světa. Dodnes je Dalibor Říhánek též aktivní i jako pedagog – vyučuje soukromě ve vlastním ateliéru a na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Když se dnes podíváte na svá raná díla v kontrastu s těmi nejnovějšími, jaký příběh o vašem osobním a uměleckém zrání vám tento pohled vypráví? Mohu konstatovat, že od prvopočátku to bylo hledání. Především šlo o zvládnutí dokonalého řemesla – barvu, hmotu, prostor – a později pochopitelně o výtvarný výraz. Byl jsem zastáncem názoru, že „kvantitou lze dosáhnout kvality“. Maloval a kreslil jsem opravdu mnoho, byla to dennodenní práce, řehole a někdy i zoufalství, pokud se nedařilo. Čas nás rychle unáší, lidský věk sotva stačí na to, abychom plně rozvinuli jedinou ze svých schopností. Osmdesát let je úctyhodný věk. Existuje nějaké téma nebo tvůrčí výzva, ke které jste se odvážil až nyní a dříve jste k ní cítil příliš velký respekt? Pouhé číslo. Přiznávám, že se cítím skvěle po fyzické stránce, a ta je velmi důležitá. Pochopitelně nejde vše jako ve dvaceti, ale absolutně si nestěžuji. Myslím, že je vše o hlavě, zda si připouštíte prkotiny. Nemyslím si, že jsem měl před jakýmkoliv úkolem respekt. Prostě to přišlo a snažil jsem se s daným tématem, zakázkou či materiálem co nejlépe popasovat. Dokázal jsem se poprat s monumentálním úkolem, jako je mozaika, ploché sklo, keramika či velký obraz, ale i drobná grafika. Vaše výstava je oslavou života. Který z těchto obrazů nejlépe vystihuje váš současný pocit vnitřního klidu nebo životního naplnění? Oslava života… ano, každá práce byla dělána s láskou a pokorou, nelze vybrat pouze jedno konkrétní dílo. Jsou pochopitelně obrazy, které dle mého splňují kritéria vyšší kvality, ale „vše je marnost“, jak říkával rabi. Mnohokrát jsem byl v rozpacích a překvapen nad reakcí diváků a jejich výběrem. Vždy jsem dával přednost figuře a aktu, což je asi nejtěžší disciplína výtvarného vyjádření. Nejde jen o anatomii, ale o vnitřní pocit, vztah, poetiku, atmosféru a erotický náboj. Lidské uznání je vrtkavé a řídí se pouze rozmarem. Během své kariéry jste zažil mnoho uměleckých trendů i společenských změn. Co pro vás v tomto neustále se měnícím světě zůstalo v malířství onou neměnnou, pevnou kotvou? Pochopitelně člověk zažil mnoho změn, ale ponechával jsem tyhle věci na okraji. Nepouštěl jsem si je blízko k tělu a záměrně jsem je neřešil. Výtvarné trendy jsem samozřejmě sledoval, vím o nich, ale nezasáhly moje ratio. Byl jsem klasicky vzdělán a vychován a v tomto prostředí jsem se cítil nejlépe. Měl jsem velké štěstí, že jsem zažil ještě plejádu velmi krásných a vzdělaných lidí, kteří usměrnili i moji cestu k výtvarné tvorbě a lidskosti. Jsou věci, které vám znalosti dějin umění, humanity, filozofie a lidské závazky nedovolí udělat. Nechtěl jsem být kometou, která zazáří, ale hvězdou – stálicí. Kdybyste mohl poslat vzkaz svému mladšímu já, které právě poprvé bere do ruky štětec s profesionálními ambicemi, co byste mu na základě svých dnešních zkušeností poradil? Nenech se ničím odradit a jdi jen za svým cílem. To vůbec neznamená jít přes mrtvoly a být mravní či politickou prostitutkou. Peníze nejsou všechno, podvody a podrazy vás stejně dostihnou. Se štětcem v ruce je třeba zmobilizovat všechen svůj um a inteligenci. Nulla dies sine linea – ani den bez čárky, jak říkávali staří Římané. Toto dodržuji dodnes! Denně vznikne třeba jen malá skica, ale denně cvičím, trápím oko, mozek, ruku i paměť jako houslista či klavírista. Malovat a zase malovat, soustředit se cele na malbu a pastu se štětcem v ruce a „nechytat lelky“. Nespěchej, nastane čas zúčtování – dříve či později. Měj čistý stůl, čisté svědomí a vědomí, že jsi neublížil, ale pomáhal. Stále studuji a učím sebe i druhé. Pokud to jde, předávám znalosti a snažím se volným, nenásilným způsobem nasměrovat žáky na vysoké škole k úspěšné kariéře.

V letošním roce uplyne 175 let od chvíle, kdy byl v létě roku 1851 založen Spolek divadelních ochotníků v Blatné. U jeho zrodu stál učitel Josef Martinovský, který se do Blatné přistěhoval z Benátek nad Jizerou. SDO v Blatné je tak nejstarším spolkem ve městě a jedním z nejstarších nepřetržitě fungujících ochotnických divadelních spolků v České republice. Za dobu své existence prošlo jeho řadami mnoho zapálených a talentovaných lidí, jejichž výkony mají diváci dodnes v paměti. Blatenští ochotníci pravidelně získávají ocenění na divadelních přehlídkách a těší se z přízně věrného a nadšeného domácího publika. Na výstavě o blatenském ochotnickém divadle uvidíte materiály ze sbírek Městského muzea Blatná i z archivů samotných ochotníků – fotografie, plakáty, kostýmy, rekvizity, ukázky z vybraných představení a další zajímavosti z jejich bohaté a dlouhodobé činnosti. 22. 5.17 h před Kaplankou, ulice Na Příkopech – vernisáž výstavy s písněmi z představení Kujme pikle     Otevírací doba dle Městského muzea Blatná 23. 5.–23.8. út–ne 10–17 h