Na pondělí 18. května připadá Mezinárodní den muzeí. Kromě toho, že bude v ten den (a také v neděli 17. 5.) vstup do Prácheňského muzea v Písku zdarma, jedná se zároveň o výroční den otevření stálé expozice z roku 1993. Při té příležitosti zve muzeum od 16 hodin na mimořádnou komentovanou prohlídku výstavy Expozice 33, věnované vzniku a ohlasům stálé expozice. Návštěvníci se dozvědí zajímavosti o vzniku expozice, rekonstrukci muzea i jejím evropském ocenění. Výstavou provede kurátor Zdeněk Duda, na navazující prohlídce části expozice (Kulturní tradice Písecka) se návštěvníci setkají přímo s jejím autorem Janem Kotalíkem.

Kino Portyč je kulturní zařízení Centra kultury města Písek, které je k dispozici obyvatelům a návštěvníkům města každý den. V budově kina se nachází zrenovovaný prostor s možností zakoupení občerstvení s neustále se měnícím nabízeným sortimentem, který reaguje na přání návštěvníků kina a na sezónní trendy. Nabídka je srovnatelná s nabídkou sítí multikin, ale za příznivější ceny. Od roku 2019 je v Kině Portyč i druhý sál pro 40 diváků, každý všední den nabízíme tři filmové tituly, o víkendu si diváci mohou vybrat ze šesti titulů. Část haly kina je určena ke galerijním účelům. Výstavy se zde pořádají během celého roku. Kino Portyč je také pronajímáno jiným subjektům ke konání kulturně vzdělávacích akcí.   Základní hrací profil: Pondělí – Pátek – 17:30, 19:30, 20:00 Sobota, neděle, svátky – 15:00, 15:30, 17:30, 18:00, 20:00, 20:30      Každý čtvrtek – 10:00 představení pro seniory za zvýhodněné vstupné.

Zážitková výstava o strachu a o tom, proč se ho nebát. Strach je náš pradávný společník! Rodíme se s ním a potkáváme ho celý život. Je jednou ze čtyř základních lidských emocí, stejně tak jako radost, smutek a vztek. Není to zloduch. Je to hlas, který nás varuje, když stojíme na prahu neznámého. Pojďme se o svoje obavy zajímat! Naučit se s nimi zacházet a sdílet je se svými blízkými.  Strach totiž není žádná ostuda. Přijďte se zasmát svým obavám, proměnit cizí ve vlastní a zjistit, že i strach může být dveřmi do vlastní svobody. A odvaha? Ta je pevným krokem vpřed. I když se nám třesou kolena. A proto je schopností každého z nás. Neboj! Neboj! je výstava o strachu pro malé i velké. Otevírá tento pozoruhodný fenomén v rodině, v domácnosti, ve škole, ve městě nebo třeba v přírodě. Výstava otevírá prostor, kde se děti i dospělí učí slyšet ozvěnu vlastních obav. Interaktivní instalace, zvuková koláž a architektonické hry tu proměňují strach v mapu zážitků a kýbl zábavy. Návštěvníci objeví, že neznámé není hrozba, ale příležitost. Že otázky jsou mosty, které nás vedou dál. Každý proradný stín se zde stává příběhem, každé zaváhání začátkem cesty. Vhodné pro děti 5–10 let Výstava se inspiruje stejnojmennou úspěšnou knihou, jejímiž autory jsou Milada Rezková a Lukáš Urbánek. Poprvé se uskutečnila v Galerii Atrium v Praze.

komentovaná prohlídka – St 8. duben – 16.00 hodin obrazy – šperky – rituály Výstava je prodejní.

V kostele CČSH v Mirovicích bude v neděli 5. dubna zahájena výstava fotografií s tématikou nejen větších významných objektů, jako jsou třeba poutní místa, ale i drobných sakrálních památek. Těmi jsou křížové cesty, kapličky i solitérní kříže jako typická součást české krajiny. Dálnější lokality zastoupí například klášter sv. Kateřiny na Sinaji, ne tak vzdálené kraje nabídnou třeba papežský palác v Avignonu. Veškeré fotografie jsou z cest manželů Petra a Jany Hejnových. Výstava bude zahájena 5. dubna 2026 v 10:30 hod., součástí vernisáže bude projekce několika hudebních klipů autora snímků se související tématikou. Fotografie budou vystaveny do konce května, během Noci kostelů autor o navštívených místech opět pohovoří.

Na konci dubna Prácheňské muzeum otevře dokumentační výstavu Expozice 33. Většina Písečáků stálou výstavu Dějiny regionu a přírody v našem muzeu viděla mockrát, však už je nainstalovaná třiatřicet let. Když byla otevřena, získala si okamžitě oblibu návštěvníků, působila moderně, svěže, podle pamětníků dokonce i vesele. Však také v roce 1996 získala významnou evropskou cenu. Chystaná výstava Expozice 33 připomene jak rekonstrukci muzea z přelomu 80. a 90. let, tak tehdejší úspěšné výstavní projekty. „Pozornost bude věnována i tomu, jak byla expozice přijímána odbornou i širokou veřejností a jak tehdy probíhal její přípravný proces: od prvotních konceptů a hledání nového výstavního jazyka až po finální instalaci, která dodnes patří k významným počinům českého muzejnictví,“ popisuje historik Zdeněk Duda, který výstavu Expozice 33 připravuje. Ta se otevře bez vernisáže 24. 4. a k vidění bude do 21. 6.

Výstava Motocykly minulosti bude k vidění od 25. 4. do 23. 5. v přednáškovém sále Prácheňského muzea, kam se vstupuje přes zadní nádvoří bývalé obchodní akademie. Připomene 50 let činnosti Veteran Car Clubu Písek a představí veřejnosti svět historických motocyklů i práci nadšenců, kteří je s péčí a obdivuhodnou trpělivostí vracejí zpět do života. Návštěvníci uvidí výběr renovovaných motocyklů z různých období i ukázky klubové činnosti, která dlouhodobě přispívá k uchovávání technického dědictví a připomíná slavnou éru československého motocyklového průmyslu. Výstava chce oživit vzpomínky pamětníků na stroje, které kdysi patřily k běžné součásti života, a zároveň přiblížit krásu historických motorek i mladší generaci. Zahájení výstavy proběhne formou dne s veterány. Návštěvníci se v sobotu 25. 4. od 15 hodin mohou těšit na bohatý doprovodný program – výstavu historických automobilů, hudbu, občerstvení i program pro děti. Součástí vernisáže bude také slavnostní představení knihy mapující padesát let činnosti Veteran Car Clubu Písek. Koná se na dolním nádvoří muzea, tedy bývalé obchodní akademie. Výstava se koná pod záštitou senátora MUDr. Bc. Tomáše Fialy, MBA a starosty města Písek JUDr. Ing. Michala Čapka.

Výtvarnice Michaela Vlachová, Naďa Stoklasová, Ladislava Raníková & fotograf Vladimír Teringl. Vernisáž – St 29. duben – 17.00 hodin. V hudebním programu vystoupí Štěpánka Suchanová (akordeon).

„Umění musíte prožívat celým tělem“, Innri Prácheňské muzeum v Písku pravidelně představuje výtvarnou tvorbu všech generací autorů spjatých s Pískem. Letos v květnu se představí autorka s pseudonymem Innri. Narodila se 19. srpna 1983 v Písku. Již odmala ji rodiče podporovali v její kreativitě. Především otec, který rovněž maluje a byl žákem píseckého malíře Františka Romana Dragouna. Ráda vzpomíná na společné chvíle, kdy se jí otec věnoval a učil ji základní principy malby. Během celé základní školy docházela do výtvarného oboru Základní umělecké školy (ZUŠ) k učitelkám Marcele Uhrové a Marii Gurecké. Zde se seznámila nejen s různými výtvarnými technikami, ale i s keramickou hlínou, kterou si zamilovala. Po základní škole následovalo studium na Soukromé střední výtvarné škole v oboru grafiky pod vedením profesorů Fr. Doubka, D. Říhánka, J. Řeřichy, M. Jakeše a dalších. Poté pracovala jako grafička a keramička. Vedla kroužky keramiky v Domě dětí a mládeže a pracovala s dětmi z vyloučených lokalit, které vedla k vlastní tvořivosti a zapojení do dětských výtvarných soutěží. Dále vedla výtvarné dílny pro předškolní děti s prvky Montessori pedagogiky. Původní tvorba Innri začala s tužkou v ruce na papíře a dodnes je pro ni kresba důležitým nástrojem sebevyjádření. Autorka o sobě říká: „Jsem v umění dost konzervativní. Inspirovali mě vždy staří mistři jako Leonardo da Vinci či Michelangelo Buonarroti a jejich dokonalost lidské anatomie. Také pak Oldřich Kulhánek, Egon Schiele a Jiří Anderle. Mé starší kresby z toho zčásti vycházejí. Mám zakořeněné, že by výtvarník měl být nejprve dobrým kreslířem, mít zvládnutou techniku a pak své umění dále rozvíjet.“ K obsahu svých obrazů dále dodává: „Na nahém těle nevidím nic erotického, jsem jím však fascinována natolik, že je pro mě hlavní inspirací. Když jsem jako dítě trávila čas v tělocvičně na gymnastice, pozorovala jsem dynamiku pohybů a tvarů lidských těl. Mám také ráda nové pojetí cirkusu, akrobacii a tanec. Pohyb může být vyjádřením pocitů stejně jako malování. Proto si myslím, že umění by člověk měl vnímat celým svým tělem, nejen hlavou a rozumem. Když vidím obraz, který mě osloví, rezonuje v celém mém těle. Z toho důvodu mé obrazy nemají názvy – je to rušivé. Mají jen data vzniku, aby v nich mohl každý hledat sám sebe.“ Od roku 2023 tvoří ve vlastním ateliéru. Pro její dílo je charakteristická expresivita a tmavá barevná paleta. Jejím oblíbeným médiem je malba akrylovými barvami a černý uhel. Výstava v Malých výstavních síních muzea se koná v termínu 30. dubna – 24. května, vernisáž připadá na středu 29. dubna od 17 hodin. 

Franz Kafka a jižní Čechy Veřejná výstava v aule ve 3. patře (přístup výtahem) pondělí – pátek 7:30 - 14:00

Výstava Dalibor Říhánek – Bilance LXXX bude zahájena ve čtvrtek 7. května v 17 hodin. Známý písecký malíř u příležitosti svého jubilea představí v muzejní Galerii tvorbu z posledních pěti let. Malíř stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a stále objevuje nové náměty.  Rozhovor s ním pořídila kurátorka výstavy Martina Měřičková: „Umění je akt víry, kterou vyznávám tím, že tvořím.“ Připravovaná výstava akademického malíře Dalibora Říhánka se uskuteční u příležitosti jeho životního jubilea. V Galerii Prácheňského muzea bude představena tvorba jak z posledních pěti let, tak malé ohlédnutí do období počínajícího léty studií na Akademii výtvarných umění v podobě souboru ženských aktů z různých období. Autor stále posouvá svůj výtvarný projev, obměnil svoji paletu směrem k zářivější barevnosti a objevují se i nové náměty. Ve své práci reflektuje prožité životní události s vědomím jedinečnosti každého dne. Se schopností vidět a vnímat krásu a následně ji zaznamenat na plátno, papír či kovovou desku. Výsledný obraz je jako deníkový záznam, jako zrcadlový odraz autorova vnitřního světa. Dodnes je Dalibor Říhánek též aktivní i jako pedagog – vyučuje soukromě ve vlastním ateliéru a na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Když se dnes podíváte na svá raná díla v kontrastu s těmi nejnovějšími, jaký příběh o vašem osobním a uměleckém zrání vám tento pohled vypráví? Mohu konstatovat, že od prvopočátku to bylo hledání. Především šlo o zvládnutí dokonalého řemesla – barvu, hmotu, prostor – a později pochopitelně o výtvarný výraz. Byl jsem zastáncem názoru, že „kvantitou lze dosáhnout kvality“. Maloval a kreslil jsem opravdu mnoho, byla to dennodenní práce, řehole a někdy i zoufalství, pokud se nedařilo. Čas nás rychle unáší, lidský věk sotva stačí na to, abychom plně rozvinuli jedinou ze svých schopností. Osmdesát let je úctyhodný věk. Existuje nějaké téma nebo tvůrčí výzva, ke které jste se odvážil až nyní a dříve jste k ní cítil příliš velký respekt? Pouhé číslo. Přiznávám, že se cítím skvěle po fyzické stránce, a ta je velmi důležitá. Pochopitelně nejde vše jako ve dvaceti, ale absolutně si nestěžuji. Myslím, že je vše o hlavě, zda si připouštíte prkotiny. Nemyslím si, že jsem měl před jakýmkoliv úkolem respekt. Prostě to přišlo a snažil jsem se s daným tématem, zakázkou či materiálem co nejlépe popasovat. Dokázal jsem se poprat s monumentálním úkolem, jako je mozaika, ploché sklo, keramika či velký obraz, ale i drobná grafika. Vaše výstava je oslavou života. Který z těchto obrazů nejlépe vystihuje váš současný pocit vnitřního klidu nebo životního naplnění? Oslava života… ano, každá práce byla dělána s láskou a pokorou, nelze vybrat pouze jedno konkrétní dílo. Jsou pochopitelně obrazy, které dle mého splňují kritéria vyšší kvality, ale „vše je marnost“, jak říkával rabi. Mnohokrát jsem byl v rozpacích a překvapen nad reakcí diváků a jejich výběrem. Vždy jsem dával přednost figuře a aktu, což je asi nejtěžší disciplína výtvarného vyjádření. Nejde jen o anatomii, ale o vnitřní pocit, vztah, poetiku, atmosféru a erotický náboj. Lidské uznání je vrtkavé a řídí se pouze rozmarem. Během své kariéry jste zažil mnoho uměleckých trendů i společenských změn. Co pro vás v tomto neustále se měnícím světě zůstalo v malířství onou neměnnou, pevnou kotvou? Pochopitelně člověk zažil mnoho změn, ale ponechával jsem tyhle věci na okraji. Nepouštěl jsem si je blízko k tělu a záměrně jsem je neřešil. Výtvarné trendy jsem samozřejmě sledoval, vím o nich, ale nezasáhly moje ratio. Byl jsem klasicky vzdělán a vychován a v tomto prostředí jsem se cítil nejlépe. Měl jsem velké štěstí, že jsem zažil ještě plejádu velmi krásných a vzdělaných lidí, kteří usměrnili i moji cestu k výtvarné tvorbě a lidskosti. Jsou věci, které vám znalosti dějin umění, humanity, filozofie a lidské závazky nedovolí udělat. Nechtěl jsem být kometou, která zazáří, ale hvězdou – stálicí. Kdybyste mohl poslat vzkaz svému mladšímu já, které právě poprvé bere do ruky štětec s profesionálními ambicemi, co byste mu na základě svých dnešních zkušeností poradil? Nenech se ničím odradit a jdi jen za svým cílem. To vůbec neznamená jít přes mrtvoly a být mravní či politickou prostitutkou. Peníze nejsou všechno, podvody a podrazy vás stejně dostihnou. Se štětcem v ruce je třeba zmobilizovat všechen svůj um a inteligenci. Nulla dies sine linea – ani den bez čárky, jak říkávali staří Římané. Toto dodržuji dodnes! Denně vznikne třeba jen malá skica, ale denně cvičím, trápím oko, mozek, ruku i paměť jako houslista či klavírista. Malovat a zase malovat, soustředit se cele na malbu a pastu se štětcem v ruce a „nechytat lelky“. Nespěchej, nastane čas zúčtování – dříve či později. Měj čistý stůl, čisté svědomí a vědomí, že jsi neublížil, ale pomáhal. Stále studuji a učím sebe i druhé. Pokud to jde, předávám znalosti a snažím se volným, nenásilným způsobem nasměrovat žáky na vysoké škole k úspěšné kariéře.